Aqua centrumSlužby a produktyNaše tipy



 

KVALITA PITNÉ VODY VEŘEJNÝCH VODOVODŮ

Veřejná vodovodní síť v ČR má délku 45 600 km a tedy o téměř 6 tisíc kilometrů přesahuje délku zemského rovníku. Tato síť zásobuje 85 % obyvatel, 15 % -t.j. 1 milion 550 tisíc obyvatel je zásobováno ze studní. Dvě pětiny vody pro veřejné vodovody pochází z podzemních zdrojů, tři pětiny ze zdrojů povrchových. Do vodních toků je zároveň vypouštěno ročně více než tisíc milionů m3 odpadních vod, z nichž 46 % je s vyhovující účinnosti čištění. Tyto oficiální údaje byly sestaveny z výsledků dodaných vodárenskými organizacemi. Výsledky byly získávány od roku 1990 do poloviny roku 1991. Týkají se kvality vody, odebírané na úpravnách vody a na ostatních vodárenských zdrojích, nikoliv vody odebrané na vodovodních sítich - tedy té vody, kterou pijete. Protože navíc větší část ukazatelů byla získána před dobou účinnosti (1.1.1991) současné ČSN 75 7111, je nutné tyto údaje posuzovat zdrženlivě. V tehdy naměřených překročení normy na úpravnách vody převažuje počet mrtvých organismů (dočasně až 28 %), ukazatel vysokého obsahu organických Iátek CHSKMn -19.5 %, dále obsah hliníku až 21.4 % atd.

Překročení normované hodnoty zákalu - tedy ukazatele, který se velmi často zhoršuje právě na vodovodních sítich, bylo na úpravnách vody naměřeno pouze ze 6.3 %. Těžké kovy se ve vodách českých úpraven téměř nevyskytují - olovo 0.33 %, arsen 0.01 %. Obsah dusičnanů je ve vodách z veřejných vodovodů zpravidla vyšší než doporučená hodnota 15 mg/l NO3- a nižší než mezní hodnota 50 mg/l NO3-. Starší údaje hovoří o tom, že občasným překročením mezní hodnoty dusičnanů je v ČR ohroženo 250 tisíc obyvatel napojených na veřejný vodovod, dalších 90 tisíc konzumuje takovou vodu trvale.

MENU

 

KVALITA PITNÉ VODY ZE STUDNÍ

Jestliže z údajů o kvalitě vody na vodárenských zdrojích Ize získat alespoň přibližný obraz
o tom, jakou kvalitu dostává spotřebitel, pak souhrnné údaje o kvalitě vody ve veřejných
a domovních studnách zcela chybějí. Odhaduje se, že více než 95 % těchto zdrojů normě nevyhovuje. Lze se ale obávat, že i tento odhad je příliš optimistický.

A.s. VPIP Plzeň provedla na počátku roku 1994 zjištění jakosti ve 125 studnách, v celém rozsahu současné normy pro pitnou vodu. Žádný ze zkoumaných 125 vzorků nevyhověl normě, ani když byl porovnáván se všemi ukazateli normy ani při porovnání "pouze" s ukazateli hygienicky významnými.  Provedení kompletních rozborů umožnilo vyčíslit kolik překročených ukazatelů normy v souboru 125 studní připadalo na jednu studni, nejčastější je překročení tří až sedmi ukazatelů v jedné studni.

Nejběžnější závadou, zjišťovanou ve studničních vodách je jejich bakteriální závadnost.
Z chemických ukazatelů je nejčastější znečištění dusičnany. Odhaduje se, že asi 90 % všech studničních vod nevyhovuje doporučené hodnotě méně než 15 mgn NO3-, více než 60 % nevyhovuje mezní hodnotě méně než 50 mgn NO3-. Nález živých organismů či huminových látek nasvědčuje možnosti průniku povrchových vod, stejně jako zvýšená bakteriální závadnost a současná přítornnost některých tzv. chemických indikátorů znečištění. Možná je celá škála znečištění organickýrni látkami jako jsou saponáty, ropné látky, pesticidy atd. tedy i látkami vnesenými do životního prostředí člověkem - ale i přírodními organickými látkami, neodbouranými v horninovém prostředí okolí studny. Pouze ohrožení kvality studničních vod těžkými kovy v ČR není statisticky významné.

Jestliže kvalita vody z veřejných vodovodů je záležitostí odborně vybavené vodárenské firmy, kontrolované orgány hygienické služby, pak kvalita vody v soukromé studni je záležitostí jejího majitele. Výhradně na něm záleží, zda zlepší stavební stav studny či udrží pořádek v jejím okolí. Výhradně na něm záleží, zda se nechá informovat rozborem vody o tom, do jaké míry voda ze studny ohrožuje zdraví jeho a zdraví jeho dětí.

Rozbory vody / Poradenství

MENU

 

MIKROBIOLOGICKÉ ZNEČIŠTĚNÍ

Zamezit vzniku nemocí přenosných vodou (např. tyfus, cholera, úplavice, dětská obrna, infekční žloutenka) je nejdůležitějším požadavkem na kvalitu pitné (avšak i užitkové) vody.

Při rozborech vody se však nehledají bakterie, které způsobují výše uvedená onemocnění. nýbrž se sledují bakterie, žijící ve střevním traktu člověka a teplokrevných zvířat. Jejich přítomnost ve vodě signalizuje fekální znečištění a lze z ní usuzovat na možnou přítomnost choroboplodných zárodků.

Koliformní bakterie: vyskytují se ve fekáliích člověka a ostatních teplokrevných živočichů, avšak i ve vodě bohaté na živiny, v půdě a v rozkládajícím se rostlinném materiálu. Tato skupina bakterií má tendenci přežívat v pitné vodě a při poklesu obsahu chloru ji mohou následně kontaminovat.

Enterokoky: patří do velké skupiny streptokoků a považují se za ukazatele čerstvého fekálního znečištění vody a zároveň za indikátor nežádoucích hygienických závad pitné vody. Vyskytnou-li se enterokoky v pitné vodě, signalizují tím její nedostatečnou dezinfekci chlorem. A naopak jejich nepřítomnost dává na vědomost i pravděpodobnou nepřítomnost patogenních
(= choroboplodných) bakterií.

Mezofilní a psychrofiní bakterie: zastupují mikroorganismy, jejichž přirozeným biotopem jsou přírodní vody. Údaje o jejich výskytu v pitné vodě slouží k informaci o celkovém mikrobiálním oživení, které je vztahováno ke znečištění vody organickými Iátkami (slouží jako jejich potrava).

Ve vědomí obyvatel Čech a Moravy se nevyskytuje nějaká zvláštní obava z vypuknutí epidemií. Příčinou je relativně dobrý stav v hospodaření s vodami, kterými jsou od počátku 20. století české země známy i v zahraničí. Byly vybudovány stokové sítě odvádějící odpadní vody z Iidských sídlišť do vodních toků - později i s čistírnami odpadních vod. Stejně tak byly vybudovány vodovodní systémy, přivádějíci pitnou vodu z neobydlených území, která byla pro tento účel vybrána a chráněna. Zároveň se již v 19. století začal vyvíjet a uplatňovat nový obor inženýrské činnosti, vodárenská technologie. Obor, využívajíci poznatků biologie, bakteriologie, fyziky a chemie ve službách veřejného vodárenství. První tzv. pomalé (též biologické) filtry
u nás byly vybudovány v městských vodárnách v Bmě (1872) a v Karlových Varech,
později v Plzni.

Rainfresh FC000Chloroz Extra 5

MENU

 

CHLOR A SLOUČENINY CHLORU

Pitná voda z veřejných vodovodu je chlorována k zajištění bakteriální nezávadnosti,
a to s nečetnými výjimkami na celém světě. Chlor je dávkován do pitné vody před jejím vstupem do vodovodní sítě i tehdy, když předtím byla voda již jednou protibakteriálně zabezpečena např. ozonizací. Důvodem je skutečnost, že chlor vydrži ve vodě relativně dlouho. Chrání tak pitnou vodu před možným druhotným bakteriálním znečištěním v průběhu jejího transportu.
Na rozsáhlých vodovodních sítích a na skupinových vodovodech jsou k udržení potřebné koncentrace chloru vybudovány dochlorovací stanice.

Chlor přidaný v obvyklých dávkách do velmi kvalitní pitné vody nepáchne. To, co označujete zpravidla jako chlorový zápach nebo pachuť neni chlor, ale jeho sloučeniny se zbytkovými organickými Iátkami, které prošly vodárenskou úpravou. Chlor reaguje i s prošlými vodními organismy: rybí pach vzniká při styku chloru s rozsivkarni (Asterionella, Synedra) či zelenými řasami (Eudorina, Desmidium), reakci chloru s jinými řasami či vyššími bakteriemi vznikají pachy, označované jako travnaté, zatuchlé nebo odporné, reakcí s fenoly vzniká "nemocniční" zápach atd. Uvedené pachové závady jsou tím zřetelnější, čím větší je nachlorované znečištění a dávky chloru i čím delši je doba působení chloru. Proto jsou obvyklejší stížnosti na ( zpravidla neurčitý, ale zřetelný ) pach pitné vody u spotřebitelů napojených na velké vodovodní systémy, a to i tehdy, když původní biologické a organické znečištění vody nebylo nijak dramaticky zhoršené.

V roce 1974 zjistili američtí odbornici zvýšený obsah chloroformu, bromdichlormetanu, bromoformu a jim podobných sloučenin v pitné vodě. Následným sledovánim na vodárnách USA bylo zjištěno, že tyto Iátky, zvané trihalometany (THM), jsou prakticky všudepřítomným kontaminantem v pitné vodě tam, kde se při jeji úpravě použivá chlorace. Koncentrace THM se pohybovala od jednotek do až 400 mikrogramů na Iitr. Bylo zjištěno, že tyto Iátky vznikají při chloraci pitné vody z Iátek huminového typu (což je běžná součást přírodních povrchových vod), ale i z řas a některých dusíkatých organických sloučenin. Zatímco neni pochyb o tom, že by pitná voda zapáchat neměla, o přimé zdravotní škodlivosti chloroformu a ostatnich THM se vedou diskuse. D. Moris prokazuje na základě šetřeni v USA, že 9 % rakovin močového měchýře a 18 % rakovin tlustého střeva způsobuje konzumace chlorované vody. ČSN 7 5 7111 považuje chloroform za prokázanou mutagenní a karcinogenní Iátku a omezuje jeho přítomnost ve vodě nejvyšší možnou hodnotou 30 mikrogramů v Iitru vody.

Současné hydrochemické analytické metody dovedou na drahých přístrojich zjistit stopové koncentrace řady složitých organických sloučenin. Pro zjištění pachu a chuti vody však neexistuji jiné metody než smyslové, tedy očicháváni a ochutnáváni. Kvalitní rozbor vody je důležitý i pro výběr filtru. Voda musí být chlorovaná až po kuchyňskou baterii, pak už ne. Proto je kvalitní domácí odchlorovací přístroj s aktivním uhlím nikoliv konkurencí, ale logickým partnerem vodáren.

Vysoce uznávaná světová Asociace kvality vody má tisíce členů, především v nejvyspělejším světě. Doporučuje: "Spotřebitel může okamžitě učinit krok k odstranění karcinogeních chlorovaných sloučenin, pachutí a zápachů instalací domácího přístroje s aktivním uhlím. Škodliviny odstraní, potřebné Iátky zachová". Odchlorovací filtr Vám připraví zdravější, chutnou
a nepáchnoucí vodu přímo v kuchyni, cenově naprosto nesrovnatelnou s drahou balenou vodou.

Dionela FAM1Diona / Sprchový filtr / Rainfresh FC 000

MENU

 

DUSIČNANY

 Je samozřejmě velmi záslužné informovat obyvatelstvo o možnosti včasného zjišťování karcinomu zejména trávícího traktu. Statisticky byla prokázána závislost zvýšeného výskytu rakoviny jater, žaludku, tlustého střeva, močového měchýře na obsahu dusičnanů ve vodě.
V případě tzv. dusičnanové alimentární methemoglobinaemie (DAM) kojenců dochází k tomu, že dusitany reagují s krevním barvivem hemoglobinem na methemoglobin, který není schopen přenášet kyslík. Kojenec je tak vystaven nebezpečí udušení, podobně jako při otravě oxidem uhelnatým. K onemocnění jsou náchylní kojenci do tří měsíců věku. Jejich krev obsahuje tzv. fetální hemoglobin, který snáze reaguje s dusitany než hemoglobin A, obsažený v krvi starších kojenců, dětí a dospělých. Kromě toho enzymatický systém nejmladších kojenců není dosud dostatečně vyvinut. Za statisticky bezpečnou koncentraci dusičnanů ve vodě z hlediska prevence DAM se považuje 15 mg/l NO3-.

Co lze dělat v prevenci? Omezit příjem karcinogenních látek. Těchto látek je celá řada; omezme se tedy na ty, které souvisí s karcinomem GIT včetně tlustého střeva a konečníku:

Trihalometany, před. chloroform, produkt chlorace pitné vody, lze spolehlivě odstranit z pitné vody aktivním uhlím; toto medium odstraňuje z pitné vody nejen THM, ale i řadu dalších karcinogenních kontaminantů.

Dusičnany a dusitany: Jejich karcinogenitu dokumentuje závislost mezi jejich obsahem
a výskytem rakoviny žaludku . Jejich karcinogenita je vysvětlována tak, že dusičnany jsou
v organismu redukovány na dusitany a spolu s dusitany, přijatými přímo potravou či pitnou vodou mohou v žaludku integrovat s nitrosačními sloučeninami, (tj. sekundámími aminy
a amidy rovněž z potravy) na N-nitrosoaminy a N-nitrosoamidy, které patří mezi nejsilnější známé karcinogeny. Vitamin C zamezuje nitrosaci dusitanů na karcinogenní nitrosaminy.
Pro účinnou blokádu nitrosace pořád děláme málo: zatímco minimální poměr mezi příjmem vitaminu C a dusitanů je udáván 2 : 1 ve prospěch vitaminu C, činí u nás tento poměr  1 : 1.

Světová zdravotnická organizace (WHO) udává přijatelný denní příjem dusičnanů pro dospělé (ADI) 300mg. Chemická forma jejich výskytu v pitné vodě jsou ionty; jejich biovyužitelnost je tedy velmi vysoká (udává se kolem 90%), navíc v pitné vodě není obsažen vitamin C. Při vaření potravin se koncentrace dusičnanů ve vodě a v potravinách zprůměruje - i potraviny, neobsahující dusičnany je tedy mohou varem ve vodě, která je obsahuje, získat.

Obsah dusičnanů a dusitanů v potravinách:

Dusičnany jsou obsaženy především v zelenině, zvlášť rychlené. Příjem dusičnanů
v zelenině je doprovázen přítomným vitaminem C, který zamezuje nitrosaci dusitanů (zredukovaných z dusičnanů) na karcinogenní nitrosaminy. Příjem čerstvé zeleniny tedy není
z pohledu karcinogenity tak nebezpečný, jak by se mohl jevit. Jinak je to ovšem se zeleninou, která se uvařená skladuje (např. špenát). Varem ztratí vitamin C, skladováním redukuje část dusičnanů na dusitany a nic pak nebrání nitrosaci na karcinogenní nitrosaminy. Obsah dusičnanů a dusitanů v uzeninách je přísně limitován, nicméně protože se opět jedná většinou o dusitany při absenci vitaminu C, je nutno se jich buďto vystříhat anebo jejich příjem alespoň velmi omezit.

Obsah dusičnanů a dusitanů v pitné vodě:

Jejich výskyt v přírodě, nezasažené civilizací je do 2 mg/l. Liga proti rakovině doporučuje pít vodu s obsahem dusičnanů do 5 mg/l. Pitná voda se u nás podílí na denním přívodu dusičnanů 20 -140 mg (na rozdíl od např. USA, kde se podílí pouze 0,7 mg).

Obsah dusičnanů v pitných vodách veřejného zásobování je omezen Vyhláškou 376/2000 Sb. na 50 mg/l. Toto číslo je "v rámci možného" - i tak je někde překračováno. Přitom pro kojence je stanovena koncentrace dusičnanu do 15 mg/l.

Lidé, konzumující pitnou vodu ze studen  - a není jich tak málo, jak se zdá,
přičteme-li k obyvatelstvu, zásobeného pouze ze studen (13% všech obyvatel),
chataře a chalupáře - stále žijí v iluzi nezávadné pramenité studánky. Neuvědomují si, že chemizace našeho životního prostředí vykonala své a jejich studánka obsahuje ve většině případů koncentraci dusičnanu 100 -200mg/l. Navíc žijí v iluzi, že převařenim se voda chemické kontaminace zbaví! Převařením se voda ochrání pouze před  hrozbou nákazy mikroorganismy (cholera, tyfus). V současnosti je voda po mikrobiální stránce zajištěna, ale vžitý názor přetrvává.

Dusičnany a dusitany jsou z pitné vody snadno odstranitelné iontoměniči. Protože však tato technologie není příliš levná, bylo by neefektivní zbavovat dusičnanu a dusitanů všechnu vodu
a je nanejvýš logické odstraňovat je pouze z té vody, která se vypije a používá na vaření, tedy až v domácnosti ( cca 2% z dodané vody).

Dionela FDN 2

MENU

 

ZÁKAL, REZ A VODNÍ SLIZ

Nejvzácnější tekutina se dostává do příbytku buď  z veřejného vodovodu, nebo z vlastní studny. Lidé ji používají k užitkovým účelům tj. k praní, koupání, splachování WC aj. (až 99 % spotřeby), ale i k pití a vaření.

Podle tohoto rozdělení velmi dobře zjistíme, jak je třeba se v domě o přitékající vodu postarat. Tvrdá voda do bojIeru potřebuje zcela jistě jinou úpravu než voda k pití, která je plná dusičnanů. V každém případě je třeba vodu v celém domě pro jakékoliv použití zbavit zákaIu, rzi a vodního slizu, tedy nečistot. K tomu slouží mechanický filtr. Mechanické nečistoty mohou být větší, tedy viditelné, ale i menší, tedy neviditelné. Bývají i velmi tvrdé. Zákal a rez ničí vše
s čím přijdou do styku. Důsledkem je zanášení potrubí či bojlerů, kratší životnost drahých praček, myček, baterií a dalších vodních spotřebičů. Že je nepříjemné ponořit se do vany
s kalnou vodou není třeba dodávat. Zapírání prádla je dalším důsledkem tohoto problému. Zákal a rez jsou i příčinou podtékání splachovadel.

Mechanický filtr na zákal a rez je tedy logickou, velmi užitečnu a obvykle nepostradatelnou součástí rozvodů vody. Proto jej najdete v nejvyspělejšfch zemích za vodoměrem nebo za domácí vodárnou většiny objektů. V řadě zemí je dokonce povinnou součástí vodoinstalace, aby se předešlo poruchám a neoprávněným reklamacím na napojené baterie, pračky, bojlery
a další zařízení. Velká spokojenost je s vložkami o pórech 30 mikronů. Úbytek tlaku je zanedbatelný, účinnost vysoká. Vložky s menšími otvory chytnou sice ještě menší částice, úbytek tlaku již však může vadit. Pro běžnou domácnost postačuje filtr s desetipalcovou vložkou s velikostí pouzdra kolem 30 cm. Uvažuje-li se však s větším odběrem (např. pro přičleněnou provozovnu), raději předem počítejte. Nemusí pak totiž stačit ani filtr
s dvacetipalcovou vložkou, který je zhruba dvakrát delší a má také dvakrát větší průtok.
V takovém případě lze filtry řadit paralelně, tj. vedIe sebe.Přívodní potrubí se nejdříve rozdělí na potřebný počet větví a pak osadí se filtry a vývody z nich se zase spojí. Pro velké průtoky (tedy ne pro domácnosti a maloodběr) jsou jiná, speciálnl zařízení. Pro přibližné zjištění požadovaného průtoku stačí vědět, že jeden otevřený domácnostní kohoutek dává 8-10 Iitrů vody za minutu.

Rezavá voda není železitá voda

Každý majitel studny, který se potýká s problémem železité vody, musí sám rozpoznat, zda voda už vytéká červená, nebo zčervená až po nějaké době, tzn. až se okysličí.

V prvním případě Ize vhodnou mechanickou filtrací už okysličenou železitou sraženinu dobře odfiltrovat. Nejprve osadíme standardní mechanický filtr s vložkou 30, popř. 5mikronů. Bude sloužit jako předfiltr dalšího odželezňovacího (velmi jemného!) filtru, aby se často nezanášel
a výměna vložek nebyla tak častá. Je to velmi ekonomické. Jemný odželezňovací filtr volíme 20" aby byl dostatečný průtok pro celou domácnost. Porozitu vložek pak maximálně 2 mikrony. Lze ji snížit v případě slabších výsledků i na 1 či 0,5 mikronu. V případě, kdy voda přitéká naprosto čirá a zčervená až při ohřevu či na vzduchu (např. ve vaně), je železo dokonale rozpuštěné jako sůl ve vodě. Pak i ta nejjemnější filtrace nepomáhá; není totiž co filtrovat. Odželezňovací proces je pak mnohem složitější .

Zkušenosti ukazují, že více než polovině domácností s železitou vodou kaskáda dvou filtrů stačí. Ze zdravotního hlediska pak zbytkové železo vůbec nevadí, proto normu pitné vody splňovat nemusí.

Závislost průtoku a odporu desetipalcových vložek na porozitě :

Vložka 60 mikronů ( hrubá ) - průtok 50 l / min, odpor vložky 0,01 Mpa

Vložka 30 mikronů ( standard ) - průtok 45 l / min, odpor vložky 0,02 Mpa

Vložka 5 mikronů ( jemná ) průtok 22,5 l / min, odpor vložky 0,08 Mpa

Mechanický filtr Rainfresh FC 300 / Zařízení na úpravu vody A 1054 BR ZS 1"

MENU

 

TVRDOST VODY

Tvrdá voda není škodlivá zdraví, jinak zdevastuje téměř vše, co s ní přijde do styku. Vodní srážky prosakují terénem. Vápník a hořčík, které tvrdost vody způsobují především se do půdy dostávají vyluhováním z celé řady hornin. K nejznámějším patří vápence a dolomity. Hlavním problémem je vodní, někdy nazývaný kotelní kámen.Ten se postupně usazuje na stěnách potrubí tak, že nezřídkakdy potrubí zcela uzavře. Stále se zužující otvor snižuje průtok vody.

Spotřebiče závislé na dostatečném tlaku a průtoku vody ( např. průtokové ohřívače ), přestávají fungovat. Zanedlouho bude třeba všechno potrubí vysekat a vyměnit ho za nové. Vodní kámen se usazuje i na topných tělesech praček, myček, bojlerů a dalších drahých
a provozně choulostivých spotřebičů. Tím se zvyšuje potřeba elektrické energie, protože úsady jsou dobrým izolantem zabraňujícím postupu tepla ze spirál vody . Ohřev se jednak prodraží
a také v tomto případě se rychle přiblíží nutná oprava vodním kamenem napadeného spotřebiče. Půjde zejména o výměnu topného tělesa, v horším případě o výměnu poškozeného spotřebiče za nový. V neposlední řadě vodní kámen ucpává trysky myček,  přítoky WC splachovadel, vytváří nehezké fleky na chromových bateriích, ve vanách i umyvadlech. Srážením se rovněž zvyšuje potřeba mýdel, pracích prášků a změkčovadel.

Siliphos / Supertok / Dionela FTK 3 ( k přípravě vařených nápojů - přechodná tvrdost )

MENU

 

© 2002 BPM - Design